Almužna jen pro bohaté - Ekniha
e-knihaBibliografické údaje
Popis produktu
"Napínavý román z dvacátých let minulého století mapuje život dvou zcela odlišných žen, jejichž příběh začal zdánlivě stejně: brzy ztratily rodinu a musely se postarat samy o sebe, na což nebyly svou výchovou připraveny. Zvolily každá jinou cestu, ale když se jejich osudy proťaly, jedna z nich to zaplatila životem. Smrt krásné bohaté dámy vypadá zprvu jako nešťastná náhoda. Brzy však vyjde najevo, že se jedná o vraždu, jejíž kořeny sahají daleko do minulosti. Podezřelí jsou všichni: manžel, příbuzní, bývalý milenec, zaměstnanci. Pátrání po motivu odkrývá nejen stará tajemství, ale i příběh velké lásky, nenávisti a bezbřehé touhy po moci. Odhalení pečlivě skrývaného milostného trojúhelníku zavede hlavní hrdiny do smrtelného nebezpečí. Ukázka z knihyMalý hlouček svatebčanů se shlukl kolem novomanželů, aby jim blahopřál. Trvalo to jen chvilku, kromě tety Lýdie a sestřenice Gity tu byly jen obě slečny Scottovy ze sousedství, jejich ovdovělá matka a tetin „rodinný přítel“ plukovník Blackwell. Z ženichovy rodiny nepřijel nikdo, Libor Kláře vysvětlil, že cesta z Čech do odlehlého anglického hrabství by byla pro jeho věčně churavou matku příliš náročná. A čekat se sňatkem až po návratu domů se mu nechtělo, byl příliš zamilovaný, příliš nedočkavý.Podvolila se jeho přání, cítila se mnohem jistější, když tu byli jen oni dva. Neznámou tchyni si podle Liborova vyprávění představovala jako věčně nemocnou, silně náladovou stařenku, která všechny kolem sebe malinko vydírá svou bezmocností, zaviněnou dílem věkem, dílem chorobami. Proto chápala Liborovy důvody a sama se podvědomě snažila setkání s touto dámou co nejvíce oddálit. Vždyť si zatím stačili jen oni dva. Zamilovaní tak, že je okolní svět příliš nezajímal a pozornosti druhých spíše obtěžovaly. Na rodinná setkání bude ještě spousta času.Těžké dveře kostelíka se otevřely a novomanželé, oslnění šikmým odpoledním sluncem, kráčeli štěrkovou cestou napříč hřbitůvkem k bráně, kde čekaly tři automobily. Usedli do prvního z nich a řidič, nečekaje na ostatní, se rozjel. Libor se usmál na svou ženu a protože byli konečně sami, popadl ji do náruče a nedočkavě políbil. Pocit chladu a odcizení, který pronásledoval Kláru uvnitř kostela, okamžitě pominul. Myšlenky na neznámou tchyni se jí v jediném okamžiku vykouřily z hlavy. ***Dveře salonu rodinné vily Krajníkových se rozletěly a do místnosti spíš vtrhla, než vstoupila urostlá rudovlasá dáma se zlostně staženou tváří. V ruce třímala list papíru a její hlas neměl daleko k hysterii, když se obořila na muže, pohodlně nataženého na pohovce. „To jsem si mohla myslet! Ty se tady povaluješ a je ti úplně jedno, co se děje!“„No a co se děje?“ zeptal se nevzrušeně. „Akcie klesly nebo tě zase naštval tvůj neschopný správce?“„Ty si ze mě děláš blázny!“ osopila se na něho. „Sám se jen tak poflakuješ, ale přesto si dovoluješ vysmívat se mé práci...“„Zkrať to,“ řekl unaveně, spustil nohy na zem a vstal. Byl mnohem vyšší než ona, spíš hubený než štíhlý, s vlasy malinko delšími, než předepisovala móda, a v obleku, který přes svou ležérnost působil elegantně.Vždycky bude vypadat elegantně, napadlo ji. A vždycky tak vypadal... I v době, kdy byl na dně. Elegantně - a mladě! Pořád stejně mladě. Zatímco já... I ta letmá myšlenka stačila, aby její zlost narostla do nezvladatelných rozměrů.„Válíš se!“ vykřikla vztekle. „Nezáleží ti na ničem! Všechno leží jen na mně a ty si užíváš!“„Ano - a za tvoje peníze - jsi zapomněla dodat,“ řekl trpce. „Alice, mě už to vážně unavuje. Nepotřebuju tvoje peníze a ty to moc dobře víš! Nepotřebuju nic tady z toho haraburdí,“ opsal rukou oblouk zahrnující celý pompézní salon, „stačí mi jediná místnost pro mou práci...“„To sem nepleť,“ přerušila ho, cítíc, že se rozhovor ubírá nežádoucím směrem. Dnes nebyl čas na obvyklé hádky typu: „Kde bys byl, kdyby nebylo mě! Vytáhla jsem tě z bahna! Beze mě už bys byl na mizině! Ty a to tvoje fotografování! Pozlacená žebrota! Žiješ si jako v bavlnce a ještě se opovažuješ tvrdit, že ti to nevyhovuje...“Posadila se do křesla a listem papíru si ovívala zrudlou tvář. „Teď není čas na hádky. Jde o Libora...“Povytáhl obočí. „Synáček? Copak zase provedl? Prosázel svou měsíční apanáž v kasinu?“„Neopovažuj se takhle o něm mluvit,“ obořila se na něho. „Je to tvoje vina, že odešel z domova! Ty jsi ho nikdy neměl rád!“„Dobře víš, že to není pravda,“ řekl nevzrušeně. „Odešel proto, že tady na jeho maléry bylo moc vidět. Ve světě mu jeho excesy projdou snáz. Tak co je to tentokrát? Dluhy? Rvačka?“„Ty děláš, jako by to byl nějaký rváč! Popral se jenom jednou a...“„...a ty až do smrti budeš platit tomu člověku bolestné za to, že mu synáček přerazil nohu!“Chystala se pokračovat v hádce, ale najednou ji opustily síly, vztek se jako mávnutím kouzelného proutku změnil na lítost. Tvář se jí stáhla bolestí, z očí vyhrkly nefalšované slzy.Zarazil se. Skutečně plakat ji neviděl celé měsíce. Byla to tvrdá žena, občas pláč předstírala, aby ho dostala na lopatky, ale tentokrát to bylo jiné. Přes všechnu vzájemnou averzi pocítil soucit; muselo se stát opravdu něco strašného, když ji to takhle vykolejilo. „Alice...“Utřela si zlostným pohybem slzy, vadilo jí, že ji přistihl při slabosti, přála si pláč okamžitě zarazit, ale z očí jí tekly nové slzy a dusily tak, že skoro nemohla promluvit. „Alice, tak mi už mi konečně řekni, co se stalo. Třeba ti mohu v něčem pomoci...“„V tomhle ne,“ vypravila ze sebe, „tohle už se napravit nedá.“ Vzhlédla k němu, skutečně nešťastná a poprvé od chvíle, kdy ji poznal, také vykolejená a zahnaná do úzkých. Napadlo ho, že jeho nevlastní syn musel skutečně spáchat něco strašného, když to srazilo na kolena i jeho pyšnou matku. Konejšivým pohybem ji objal kolem ramenou a ona se k němu okamžitě přimkla. „Adame, já nevím, co si počít! On... potkal nějakou holku.“Muž povytáhl obočí. „Aha. A přivedl ji do maléru.“Podala mu zmuchlaný list papíru. „Něco horšího! Oženil se!“ "
Recenze
Prodejci
Knižní tituly v elektronické verzi si můžete objednat pouze u našich partnerů. K nákupu vám doporučuje tyto prodejce:
Naše knihy prodávají také: